Svědomí. Je to ten slabý hlásek v naší hlavě, který nám říká, co je správné a co ne. Hlásek, který vkráčí do naší přirozeně dobré a milé stránky osobnosti, zatímco tlumí tu špatnou. Když mu nasloucháme, cítíme se klidní, protože víme, že i přes všechny překážky děláme tu správnou věc. Když ale ten hlásek neposloucháme, je to úplně jiný příběh. Jak řekl Sofokles: „Není žádný svědek tak hrozný a žádný udavač tak mocný jako svědomí, jež tkví v nás samotných.“
Budování svědomí je velice důležitá, avšak nelehká věc. Experti na morální vzdělávání tvrdí, že vývoj osobnosti se svědomím úzce souvisí. Rodiče a učitelé sice mohou děti učit upřímnosti, férovosti či zodpovědnosti, když ale přijde na věc, je pouze otázka svědomí, zda děti tyto hodnoty uvedou do praxe.
K vytvoření silného svědomí je dle výzkumů nutno začít brzy. Vývoj svědomí začíná již v raném dětství a odehrává se převážně ve vztazích s rodiči. Nicméně učitelé mají neuvěřitelnou příležitost elaborovat na tom, co si děti odnesly z domu. Škola je perfektním prostředím pro rozvíjení všech potřebných schopností k naslouchání vlastnímu svědomí a chování se podle něj.
Jak ale poznáme, že si dané dítě buduje svědomí? Podle výzkumů je zde několik faktorů, na které se koukat: Dodržuje dítě pravidla, i když si myslí, že ho nikdo nevidí? Cítí se znepokojeno, když je někdo zraněný? A cítí vinu, když udělalo něco špatného? Pokud se třeba dítě cítí nepříjemně, když jeho kamarád mluví ošklivě s jeho rodiči – tomu se říká svědomí. A pokud to dokonce svému kamarádovi sdělí, pak se jedná o zachování se podle svého svědomí.
Svědomí je poměrně komplikovaná věc, je to výsledek komplexních psychologických procesů, jako jsou vžité hodnoty, normy a schopnost cítit empatii či vinu. V neposlední řadě to vyžaduje i velkou míru sebekontroly, která nám umožní zachovat se v dané situaci správně. Ačkoliv je u dětí náročné tyto schopnosti vybudovat, ve výsledku je to velice prospěšné jak pro ně, tak pro společnost.
Co tedy mohou učitelé dělat, aby pomohli mladým žákům rozvíjet svědomí? Pojďme se podívat na čtyři vědecky podložené tipy.
- Kultivace silných vztahů se studenty.
Výzkumy zjistily, že když rodiče vedou s dětmi vstřícné a laskavé konverzace, budují si tak důvěřivý vztah. Díky tomu mají děti daleko větší tendenci naslouchat radám svých rodičů, než když je rodiče neustále okřikují a říkají „Ne!“.
To stejné platí pro učitele. Děti budou mnohem radši poslouchat učitele, který se snaží své žáky poznat, je jim vždy k dispozici a je k nim laskavý. Je důležité jim ukázat, že je berete jako individuální osobnosti. Když ukážete studentům respekt, budou ho chovat i oni k vám.
- Komunikace, komunikace, komunikace.
Jak jistě všichni ví, děti si často interpretují informace jinak než jejich učitelé. To je v pořádku, děti se od raného věku snaží vyznat ve světě a poznávání vztahu mezi jejich akcemi a tím, jak to ovlivňuje ostatní, je velice komplexní proces. Čím více vám budou naslouchat, tím více porozumí rozdílu mezi vaším morálním smýšlením a jejich vlastním.
Ve škole je ale nutné tyto diskuze vést i mezi žáky navzájem. Čím jsou starší, tím více začínají přemýšlet a zpochybňovat pravidla, která jim jsou přikazována. Je důležité, aby dokázali rozeznat pravidla, která jsou „uměle“ stanovena autoritou od pravidel morálních.
- Péče o žákovu morální identitu
Všichni máme mnoho identit – etnické, politické, genderové atd. Avšak ta, kterou výzkumníci považují za nezbytnou pro vývoj svědomí je identita morální. Ukazuje, jak je pro nás samotné důležité to, zda jsme dobrými lidmi. Jakmile dítě začne přijímat pravidla a vytvářet si empatii či soucit, začne se považovat za morálního člověka. To je velmi důležité, jelikož děti se silnou morální identitou mají větší motivaci pomáhat, dělit se a podporovat ostatní. A tomu se říká svědomí v akci.
Učitel potřebuje studenta přimět k tomu, aby se viděl jako dobrého člověka. Chválení je úžasným prostředkem, jak dětem ukázat, že udělali něco dobře. Můžete také žákům dávat drobné podněty, díky kterým se zamyslí nad otázkou morálky. Můžou vytvářet a číst seznamy morálních principů nebo psát příběhy s morálními termíny.
- SEL a „mindfulness“
Ke správnému vybudování svědomí je nepostradatelná i duševní práce. SEL (social and emotional learning) je práce se svými vlastními emocemi a chováním ve společnosti. Pro děti je důležité umět rozpoznat své pocity a porozumět jim. I díky tomu si mohou vytvářet empatii, kritickou pro svědomí. Když budeme děti učit naslouchat emocím, které jim říkají, že udělali něco dobře, vytvoří se u nich mechanismus zvaný „morální povýšení“ – ten se chová jako takový náš osobní fanoušek, který podporuje všechny ty správné činnosti, které děláme.
„Mindfulness“ neboli dbalost pomáhá nejen dětem přivést pozornost k vlastnímu tělu. Díky tomu jsou schopni lépe porozumět tomu, co jim jejich tělo říká, a tedy lépe naslouchat i svému svědomí. Přes citlivost k fyzickým, mentálním i emocionálním podnětům pak sami mohou dojít k uvědomění, že čisté svědomí přináší harmonii.
Všechny tyto tipy pomohou studentům vybudovat si čisté a silné svědomí, které obrovsky přispěje k jejich duševnímu i společenskému vývoji. Pokud chceme reformu školství, budování emočních dovedností je zásadní složkou pro komplexní vývoj dítěte. Jak už jsme zmiňovali v jednom z našich předchozích článků, je nutné pomáhat dětem vyvíjet se všemi směry. A jelikož tráví poměrně velkou část svého času ve škole, mělo by to být prostředí, ve kterém se naučí jak akademickým, tak sociálně-emočním dovednostem. A svědomí je toho úžasným příkladem.
Autor: Veronika Janteková