Maturita je formát zkoušení, který se běžně provozuje na vysokých školách. V čem se ale tyto formy odlišují? Je jedno těžší než druhé? Je maturita opravdu takový big deal, jak nám ji učitelé vykreslují? A jak k takovému zkoušení přistupovat zdravě? O tom bude řeč v dnešním článku.
Samotná maturita je výzvou už proto, že to je naše první setkání s větším množstvím informací, které se musíme během relativně krátkého času naučit (záleží samozřejmě, kolik času si na to dotyčný*á vyhradí) a ze kterých jsme následně ústně zkoušeni komisí. Už uvědomění si takové míry odpovědnosti vyžaduje značnou psychickou odolnost, aby nás to příliš neparalyzovalo a abychom byli schopni soustavně pracovat směrem ke konečnému cíli. Náš klid a vyrovnanost asi příliš nepodporuje přístup učitelů a obecně středních škol, které nás s maturitou “straší” už od prváku a s nástupem posledního ročníku ještě značně přitvrdí. Slovo maturita se pak ve školách skloňuje každý den, všichni o tom mluví, každý na to myslí a nikdo si není jist, jak to pojmout.
Mám začít hned, nebo si počkat, až to budeme opakovat v hodinách? Mám se předměty učit po sobě, nebo všechny po menších kouscích najednou? Když začnu až po Vánocích, nebude už pozdě? Mám si otázky psát sám*sama, nebo se s někým domluvit a převzít je od něj? To všechno jsou otázky, které se spoustě maturantům honí hlavou.
“Neboj, až budeš na výšce, taková maturita tě čeká každý semestr.” – podobné věty jste možná slyšeli od svých rodičů, tet, strejdů a tak podobně. Jak moc je tento výrok pravdivý? To musí asi posoudit každý sám, nicméně jako autorka mohu poskytnout vlastní zkušenost a porovnání. Co se týče množství, přijde mi, že se to s maturitou srovnávat nedá, a to hned z několika důvodů. Objektivně by se dalo říct, že množství učení ke zkouškovému je více než na maturitu, nicméně – styl učení je zde dosti jiný.
Protože je VŠ zaměřená již jen na 1 obor, předměty se vzájemně prolínají, doplňují a dohromady tvoří jistý celek. Nabydete tak komplexního porozumění místo toho, abyste se učili striktně oddělené složky, které spolu nijak nesouvisí. Na vysoké studujete, snažíte se porozumět celku, orientovat se v něm. Učíte se do hloubky, s kontextem, nejsou to jen tak vyřízlé kousky informací, které si musíte vštípit do hlavy. Proto, ač je učení více, pokud studujete obor, jenž vám dává smysl, jde to do hlavy tak nějak přirozeněji. Výhodou zkouškového na VŠ je to, že máte zkoušky a zápočty rozdělené do časového období zhruba 1 měsíce, a tak se v daném čase můžete soustředit na to, co nejbližšího vás čeká. Nemusíte se učit všechno najednou jako u maturity, která proběhne v 1 den ze všech předmětů. Není to tedy takový zmatek ve smyslu toho, co se máte kdy učit. Zkoušky si navíc můžete navolit tak, abyste na ně měli tolik času, kolik potřebujete, běžně můžete volit až ze 3 termínů pro danou zkoušku a v případě neúspěchu máte další 2 pokusy.
Jako výhodu vysoké školy vnímám velkou míru svobody a samostatnosti, která je nám poskytována. Možná jste slyšeli výrok “Největší výhodou výšky je to, že vám nikdo neříká, co máte dělat, a největší nevýhodou je, že vám nikdo neříká, co máte dělat.” To, jak každý svou svobodu uchopí, je individuální. Někomu to vyhovuje více, někomu méně. Z mého pohledu je však skvělé, že je uzpůsobení našeho času více na nás, než na autoritě, a že nás nikdo do ničeho nenutí – je tedy na nás, kolik do školy chceme investovat, kolik se toho chceme dozvědět. S tím souvisí i to, že se zkouškovým nikdo nestraší. Je to zkrátka normální součást vysokoškolského života, se kterou každý počítá a nikdo nás na to nepřipravuje několik měsíců dopředu.
Cítili byste se na střední lépe, kdyby takový přístup měli vaši učitelé k maturitě? Kdyby o tom pořád nemluvili, brali to přirozeně a jen s vámi např. opakovali látku? Kdyby z toho nedělali nějakou ultimátní životní zkoušku, která je jakýmsi pomyslným vrcholem? Nebo vám vyhovuje stávající stav, kdy se o tom mluví a vám to např. pomáhá s psychickou připraveností? Napište nám na náš instagram @alekstudy, kde toto téma rozebíráme v jednom z našich příspěvků.
Ať už jde o maturitu nebo zkouškové, je to zajisté náročné období, které vyžaduje motivaci (která ale časem přirozeně může odejít), dedikaci, odolnost, vůli, soustavnost, sílu, energii. Někdy je těžké nesrovnávat se s ostatními, nepropadnout pocitům bezmoci a vydržet, i když už jsme unavení. Jak si s tím tedy poradit, abychom taková období zvládali co nejlépe? Máme pro vás několik tipů.
Soustřeďte se na to, co můžete ovlivnit.
Když se necháme pohltit tím, jak jsou na tom ostatní, jak těžká je daná zkouška nebo kolik se toho musíme naučit, ztratíme vlastní ukotvenost, sebevědomí a klid. Proto se pojďme soustředit na to, co skutečně ovlivnit můžeme = kolik času učení dáme, jak si rozvrhneme náš den, jak budeme k látce přistupovat, jak budeme přistupovat k sobě.
Balanc.
Někdy se může zdát, že nemáme nárok na nic jiného, než jen pořád sedět u učení. Můžeme zapomenout na pitný režim nebo pravidelný přísun jídla. Nebo přesně naopak – můžeme se bezmyšlenkovitě přejídat (z prokrastinace, stresu apod.). Možná úplně schováme mobil, možná u něj zabijeme několik hodin. Osvědčilo se mi, že jak by řekl Aristoteles, nejlepší je zlatá střední cesta. Všeho s mírou, od všeho něco, a hlavně tak, aby nám to vyhovovalo a cítili jsme se dobře.
Vzpomeňme si na naše “proč”.
Naše iniciativní motivace se během zkouškového může vytratit, protože jsme učením pohlceni tak, že už nedokážeme vidět ten vyšší smysl, ten důvod, proč jsme vůbec začali. Je fajn si to někdy připomenout, získat zpět svůj nadhled a nad situací se povznést.
Psychické zdraví nade vším.
Pokud to znamená pro dnešek učení zavřít, zajít si na procházku, protáhnout se, nadechnout se, nebo si zavolat s blízkým člověkem, udělejte to. Zasloužíte si to. Nenechme školu, aby nám diktovala naše mentální zdraví. Jsme pánem svého života, svého času a je na nás, co k sobě necháme propustit a co ne. Je na nás, jak si život zařídíme – proto to udělejme tak, abychom se cítili dobře.
Doufáme, že vám článek předal základní představu o maturitě a zkouškovém a že jste si z něj odnesli nějaké užitečné tipy. Nezapoměňte sledovat naše sociální sítě (ig @alekstudy) a v případě potřeby doučování nebo zájmu doučovat nás kontaktujte na této webové stránce. Mějte se krásně a těšíme se s vámi příště. Vaše AlekStudy.
Autorka: Veronika Janteková