V dnešní době se náš školní systém soustředí čistě na vývoj myšlení. Předává nám informace za účelem, abychom si je zapamatovali a nejlépe napsali do testu ve stejné podobě, v jaké jsme je dostali. Kromě akademického vzdělávání mohou však školy o studenty pečovat i mnoha jinými způsoby. Jejich vztahy, identita, práce s emocemi a celková pohoda je stejně tak důležitá.
Školství nám předalo ideu, že učení znamená tupé „šprtání se“ a následné vyplivnutí informací do písemky. Vývoj dětí je ale daleko komplexnější a bohatší. Děti potřebují inovativní cesty, díky kterým se naučí navazovat mezilidské vztahy či rozumět vlastním psychickým procesům. Tato metoda „celistvého dítěte“ (anglicky „whole child“ approach) se ukázala být opravdu prospěšná a v podstatě i potřebná pro to, aby se dítě učilo dobře.
Odborné studie o dětském vývoji a učení přišly se zajímavými poznatky o vnějších i vnitřních aspektech, které nás ovlivňují jak ve škole, tak v životě.
- Vývoj mozku je formován konzistentními a podporujícími vztahy, otevřenou komunikací a tvorbou produktivního chování. Kapacita mozku se u dětí vyvíjí nejvíce, když se cítí ve fyzickém i duševním bezpečí, když se cítí zapojeny a vyzývány.
- Učení je jak akademické, tak společenské a emocionální. Pozitivní emoce, vztahy a důvěra otevírají mysl k učení. Naopak negativní pocity jako strach z neúspěchu, úzkost či zpochybňování sebe sama vedou k neschopnosti mozku zpracovávat nové informace.
- Nepříznivé situace jako chudoba, nejistota domova či zneužívání produkují toxický stres, který ovlivňuje učení a chování. Zvláště v těchto případech je důležité mít podporu – ať už od učitelů, přátel či rodiny. Povědomí o problému a empatie mohou tyto efekty velmi dobře vybalancovat.
Na vzdělávacím institutu ve Washingtonu přišli se čtyřmi hlavními strategiemi pro úspěch ve škole, který umožňuje rozvíjet potenciál všech dětí: pozitivní školní prostředí, produktivní instruktážní taktiky, sociálně-emoční vývoj a individualizovaná podpora. Pojďme se na ně podívat podrobněji.
- Péče o podporující prostředí, které bojuje za silné vztahy mezi učiteli, studenty a rodinami.
Mezinárodně hodnotí školní kulturu pozitivně asi jen 30% středoškoláků. Většina škol je bohužel stále založená na modelech raného 20. století, kdy studenti kolují ze třídy do třídy a učitelé pracují s desítkami studentů denně. Tato struktura dělá učení neosobním a znemožňuje studentům vytvářet si dlouhodobé vztahy s učiteli ani spolužáky.
Studenti se potřebují cítit bezpečně a mít jistotu, že někam patří. K vytvoření takového prostředí by pomohly menší školy i třídy, vyzývání studentů ke sdílení svých zkušeností, komunikace s rodiči i teambuildingové aktivity pro učitele.
- Zavádění hodnotných, zapojujících instruktážních praktik, které vyvíjejí schopnost studentů pracovat s vlastním učením.
Většina studentů tvrdí, že hodiny, kterých se účastní, nejsou záživné. Studenti se cítí znuděni, nezapojeni a chtějí více příležitostí učit se z reálného světa.
Co se týče dětí, učitelé mohou například hodiny matematiky propojit s běžnými lidskými úkony, jako je vaření, umění nebo sport. Hodiny dějepisu zase mohou propojovat historii s moderními problémy a poukazovat na společenské nedostatky, které v panují v dnešní době.
Vždy je lepší učit se to, co studenty baví a zajímá. Když se k tomu přidá ještě spolupráce a společné řešení problémů, vyvíjení organizačních schopností a kontrola nad vlastním vzděláváním, učení se stane daleko efektivnějším.
- Tvoření návyků, skillů a mindsetů, které budují sociální, emoční a akademické schopnosti.
Podle výzkumů se studenti cítí ve škole ve stresu 80% času. Když jsou studenti přetížení, hůře se přizpůsobují školnímu prostředí. Právě budování sociálně-emocionálních skillů jim pomůže zvládat stres, lépe spolupracovat a vnímat ostatní. A to následně vede i k lepším akademickým výsledkům.
- Formování integrovaného systému školní podpory, která zahrnuje rozšířené vzdělávací příležitosti.
Rodiče, kteří si to mohou dovolit, poskytují svému dítěti doučování, mimoškolní aktivity atd. To vytváří jakousi díru v úspěšnosti mezi „chudými a bohatými“. Doplňkové školní podpory slouží právě k pomoci studentům, kteří to potřebují. Tato pomoc se vztahuje jak na vzdělání, tak na jejich životní situaci, zdravotní stav apod.
Mezi mimoškolní aktivity patří například letní vzdělávání formou filmových či uměleckých workshopů, sportovních táborů nebo zahraničních výletů. Partnerství škol s komunitními organizacemi umožňuje celou řadu výhod a možností pro dětí, jak se vyvíjet a vzdělávat.
Tyto čtyři aspekty jsou esenciální pro vývoj a podporu studentů. Úspěšné vzdělání stojí na komplexním předávání informací, zapojování studentů a využívání jejich plného potenciálu.
Autor: Veronika Janteková