Jaký máte pocit z toho, že za dva týdny nastupujete do školy? Těšíte se? Jestli jo, tak vám gratuluji. Jestli ne, je to v pořádku a možná za to ani nemůžete. Neříkám tím, že ze sebe máte dělat oběť a věřit, že se váš vztah ke škole už nikdy nezlepší, ale jsou věci, které na školách jistým způsobem fungují a my s tím nic moc nezmůžeme. Tyto věci pro nás studenty však mohou být ničivé a přímo nám kazit náš vztah ke škole, k učení i ke svému vlastnímu intelektu.
Čím to je, že většina studentů nesnáší školu? Že jim přijde otravná, zbytečná či nudná? Je to našimi vlastnostmi a inteligencí, nebo na tom má podíl školní systém? Pravdou je, že v tom má prsty obojí. V dnešním článku si rozebereme, jak pro nás mohou být destruktivní systémy ve škole, ale i v naší hlavě.
Článek je inspirovaný kreativní tvůrkyní s pseudonymem Unjaded Jade, britskou studentkou, která se zaměřuje na kognitivní vědu, konkrétně na vědu o učení. Ve svém videu How to Love School, According to Science popisuje, jak přetvořit tyto negativní systémy v nás i kolem nás a vybudovat si pozitivnější vztah ke škole. Pojďme se nyní pokusit odpovědět na otázky, které zpochybňují systém fungující převážně v ČR a přijít na kloub tomu, proč naši studenti „nesnáší školu“.
Nesnášíme školu, nebo školní systém?
Hlavní problém tkví v tom, že si většina studentů školu nespojuje s vědomostmi, poznáváním či růstem, ale s pocity, které jim vyvolávají testy, učitelé nebo celá konstrukce vyučovacích hodin. Když přijde učitel do třídy se 30 žáky, není fyzicky možné věnovat se každému individuálně, a tak se jede podle určitého tempa a obtížnosti, aniž by se bral ohled na ty, kterým toto tempo a obtížnost nevyhovuje. Studenti, pro které je látka příliš náročná, rychle ztratí sebevědomí a studenti, pro něž je moc jednoduchá, ztratí motivaci se učit. Těmto pocitům nepomáhají ani někteří učitelé, kteří žákům vyhrožují s testy a známkami a vnucují jim pocit, že od známek se odvíjí jejich inteligence či dokonce hodnota.
Učíme se pro sebe, nebo pro známky?
V návaznosti na vyhrožující učitelé musím poznamenat, že mnoha žákům již dávno ujel vlak s odpovědí na otázku, proč se vlastně učit. V běžných školách se studenti učí primárně pro známky – „protože zítra píšem“, „protože mám špatnej průměr“, „protože má tenhle učitel těžký testy“ nebo kvůli rodičům. Kam se ale ztratil pravý význam učení? Proč se studenti o látku nezajímají přirozeně? A proč se jim učení často hnusí? Odpověď je zapeklitá, ale bude v ní hrát roli fakt, že si nikdo nemůže vybrat, na co se zaměří, co se naučí a v čem se obohatí. V testech jsou požadovány odpovědi přesně na to, co bylo řečeno ve škole a kdo by si chtěl zjišťovat něco navíc, když to v testu stejně nebude…
Kam se poděla zvídavost?
Lidé jsou od přírody zvídavé bytosti. Potřebují poznávat, aby se zorientovali v současném světě a ve své nejprimitivnější podstatě, aby přežili. Tak jak to, že ve škole zvědaví nejsme? Možná proto, že nám jsou informace předneseny na tácku a my pro jejich zisk nemusíme nic udělat? Nebo snad proto, že je učitelé vykládají monotónně a z důvodu, že to bude v písemce? Nebo že naučené informace zužitkujeme jen v testu a pak už s nimi nikdy nemusíme pracovat? Dle mého názoru by se měla škola soustředit více na využití informací v dnešním světě, ať už je to poučení z minulosti, podoba dnešního socioekonomického systému či životního prostředí (možnosti jsou samozřejmě nekonečné). Dále by si třída měla vždy říci, proč se danou látku vůbec učí a proč má smysl se o ni zajímat.
Proč je škola nudná?
Jak jsem již zmínila výše, pro některé studenty je škola těžká a pro některé lehká. Jaký má toto následek? Škola tak přestane být zajímavá! Existuje termín, anglicky zvaný desirable difficulty, který popisuje, že každý z nás má v sobě určitou požadovanou úroveň obtížnosti, díky které pro nás není téma ani lehké, ani příliš těžké. Je to úroveň, která nás motivuje se o daném tématu dozvídat více a učit se tím tempem, které potřebujeme. Problém je však v tom, že každý z nás má tuto desirable difficulty nastavenou jinde a pro školy tak není možné vyhovět všem. Co ale změnit lze, je třeba vytvoření skupin, které mají tuto úroveň nastavenou podobně a podporovat tak jejich přirozené tempo a požadovanou obtížnost. Lze na tom ale také pracovat individuálně, a to v podobě dohledávání si informací a učit se dané téma více do hloubky (pokud je učivo moc lehké), nebo naopak vyhledat pomoc a sjednat si nějaké doučování, abychom učivo lépe stíhali – v AlekStudy máte ideální příležitost!
Je memorování tou správnou cestou?
Český školní systém si zakládá převážně na výkladu informací ze strany učitele, zapisování a memorování ze strany žáků a následném završení testem. Je toto ale efektivní cesta? Řada alternativních nebo zahraničních škol zařazuje do vyučování více interakce, praxe a vlastního poznávání. Myslím si, že je zásadní podporovat u studentů kritické myšlení, budování názorů a tzv. social skills. To je něco, co mnohým studentům ve školách chybí a proč se také často ve škole nudí. Jaká je tedy hodnota memorování? V dnešní době, kdy máme přístup k informacím největší v dějinách lidstva a můžeme se k odpovědím dostat během pár kliknutí, vyvstává otázka, proč se cokoliv učit zpaměti. Ačkoliv si myslím, že se ve škole často učíme detaily, které hned zapomeneme a v zásadě nám k ničemu nejsou, mít některé věci uložené v hlavě se často hodí. Jen si představte, jak byste se asi naučili nový jazyk, kdybyste neměli naučená slovíčka? Jak byste asi přečetli knihu? Vedli diskusi? Memorování rozšiřuje představivost a schopnost komunikace, proto se určitě někdy vyplatí:)
Mladí lidé mají silnou potřebu růstu, a jelikož značnou část svého mládí stráví ve škole, je nutné, aby škola tento růst podporovala. Aby motivovala studenty se vzdělávat, přemýšlet a komunikovat. Škola má obrovský potenciál a byla by velká škoda, aby i následující generace měly pocit, že je škola nudná a že ji nesnáší. Pojďme se proto bavit o školním systému, o problémech, o pocitech a o tom, co je nutné změnit. Má to smysl!
Autor: Veronika Janteková