Znáte ten pocit, když máte strašně moc práce, v hlavě si děláte různé plány co a jak udělat a pak najednou… přijde čas se učit a nejde to? Možná jste se taky na začátku roku těšili do školy a najednou jste teď v permanentním stresu. Pokud se cítíte dlouhodobě vyčerpaní a cítíte, že váš zájem nebo motivace k práci/studiu upadá, věřte, že v tom nejste sami. Na našem blogu vám často předáváme tipy a rady na to, jak se správně učit, co nejlépe funguje, jakou si k tomu vytvořit atmosféru, mind-set a podobně. Dnešní článek bude vlastně podobný, akorát ho pojmeme z jiného úhlu.
Nedílnou součástí dlouhodobé efektivní práce a radosti z ní je odpočinek. Pro mnohé toto slovo znamená něco příjemného, při čem se člověk odreaguje, dělá, co ho baví nebo nedělá vůbec nic. Pro někoho je ale slovo odpočinek hrozbou a přináší mu stres ještě větší než samotná práce. Proč? Pokud se dostaneme do cyklu neustálého pracování a učení a pokud tomu obětujeme veškerý náš čas, můžeme zapomenout na svůj vlastní život, koníčky, kamarády či dokonce vlastní zdraví.
Slyšeli jste někdy o pojmu toxická produktivita? Možná jste ji jen zažili či zažíváte a ani o tom nevíte. Na sociálních sítích a možná i ve vašem okolí spousta lidí propaguje hyper produktivní životní styl zaměřený na úspěch či zisk. Tímto způsobem „motivují“ ostatní, a ti se pak pouští do zcela nabitých denních rutin, přidávají si stále více povinností a pořád mají pocit, že to není dost. Práce se pak stává jakousi drogou, protože nám její dokončení přináší jistý pocit uspokojení a komfortu. V dnešní společnosti je tento způsob uvažování poměrně běžný, s nároky, které na nás vyvíjí škola, práce a často i naše vlastní hlava, jejíž hlavní vizí je výkon. Můžeme se pak stát i svými vlastními šéfy, jelikož se k produktivitě často bičujeme sami a naše hodnota se najednou začne odrážet od naší míry produktivity.
Tento přístup k vlastní osobě vede nejen k nespokojenosti, ale často také k úzkostem, depresím nebo dnes již známému syndromu vyhoření – dosažení úplného dna svých psychických i fyzických sil. Jak je možné, že jsme se dostali až do bodu, kdy je vyhoření normalizované a dokonce glamorizované? Je opravu cool a obdivuhodné, když jsme v neustálém zápřahu a nemáme chvilku pro sebe? Když „nestíháme/nemáme čas?“ K čemu to reálně vede? Maximálně ke chronickému stresu, spánkové, citové i sociální deprivaci a zmíněnému vyhoření. S tím se pojí i následná tzv. školní fobie či strach z práce. Jsme už tak vystresovaní, že přes všechnu tu práci, co jsme udělali, se necítíme dobře a doslova se bojíme do dané školy či práce docházet. Stresují nás i sociální interakce a celý den strávený na daném místě.
Asi nám dáte za pravdu, že toto není udržitelný způsob života, který by nás doopravdy naplňoval. Produktivita může být skvělým nástrojem, je však snadné do toho spadnout zapomenout, že k úspěchu nevede jen jedna cesta a už vůbec ne ta, jež je neslučitelná s běžnou a spokojenou existencí. I u práce platí pravidlo „všeho s mírou“, protože ať už se nám to líbí nebo ne, vše je o vyváženosti. Proto jsme pro vás dali dohromady pár tipů jak se nad tím vším zamyslet a možná provést nějaké změny ve svém životě.
Práce bude vždycky. Zvlášť pokud máte mind-set orientovaný na neustálé plnění úkolů. Když si tohle uvědomíte, zjistíte, že jediná možnost, jak si dopřát odpočinek, je si na něj “uměle” vytvořit čas. Jasně, že bys teď mohl/a dělat úkoly, ale co si takhle udělat chvilku pro sebe a zrelaxovat? Můžete začít jen na krátkých časových úsecích a uvidíte, co vám bude vyhovovat.
Vyměň musím za chci. Opravdu se musíš učit? Opravdu musíš pracovat? Nebo je to jen tvůj pocit a strach z toho, že pak nebudeš stíhat. Jakmile vyměníte tohle slovo za „chci“, dává vám to možnost výběru. Najednou si vybíráte náplň svého času. A pokud je to zrovna škola či práce, je to v pořádku. Příště si třeba vyberete čas s kamarády.
Zbavte se toxických nátlaků. Jednoduché unfollow na instagramu vám může umožnit se znovu nadechnout. Zamyslete se, kým se obklopujete i v reálném životě a jaký má vaše okolí vztah k práci. Můžete s nimi dokonce otevřít tuto konverzaci. I váš mozek je vlastně takový váš kamarád. Proto pozorujte, jak se k vám chová a jak vy se chováte k němu. Někdy můžeme být sami sobě největším nepřítelem.
Tady a teď. Často se dostaneme do vlastní hlavy a přestaneme vnímat realitu. Myslíme jen na úkoly, které musíme udělat. Všimli jste si ale, jakou barvu má dneska obloha? V jaké pozici sedíte na židli? Jestli máte hlad? Jak se dneska cítíte? Doporučujeme mindfulness techniku 5 smyslů: 5 věcí co vidím, 4 věci co slyším, 3 věci, kterých se dotýkám, 2 věci co cítím a 1 věc co chutnám.
Přišli jsme s ničím. Na tento svět jsme přišli s ničím a s ničím taky odejdeme. I když máme někdy pocit, že se nám vše rozpadá mezi prsty, VŽDYCKY jsme v plusu. A vždycky máme věci, za které můžeme být vděční. Produktivita pak najednou nemá takovou moc, že?:)
Za AlekStudy vám přejeme spoustu sil a posíláme objetí a pozitivní energii. Opravdu je vše o rovnováze, do které kromě práce patří i zasloužený odpočinek, i když vám to tak někdy nemusí připadat. Těšíme se na vás u příštího článku a do té doby dýchejte, odpočívejte a vnímejte přítomný okamžik <3
Autor: Veronika Janteková